Na tomto místě přinášíme opis referátu, předneseného Cimrmanologickou společností u příležitosti otevření výstavy "The Fascination, Bart Simpson a Akta X - fenomény naší doby" v kulturním domě v Manětíně, dne 16.září 1998. Revidováno k 27/11/98 !



NEDOBŘE SE NA TO DÍVÁŠ VEVERKO... (prof. Jaroslav Vondruška)

Upachtění neumětelové, drzí napodobovači, necitliví przniči. I s takovými názory se setkáváme, je-li řeč o enffant terrible české revivalové scény, legendami opředené kapele The Fascination. Novináři, kteří, jak my říkáme, si neberou servítky, někdy neváhají použít i označení "hudební klauni". Na druhé straně se však zase setkáváme s nebývale vřelým přijetím a označeními, jako : dokonale zvládnutá interpretace, citlivé a energické podání, absolut revival, anebo dokonce "boží". Ano, i tak rozporuplné mohou být názory na tento ojedinělý jev v české pop music. Najít v tak rozdílných názorech ono příslovečné zrnko pravdy, by byl úkol věru nelehký. Záleží proto jen na každém z Vás, jaký obrázek si z našeho semináře udělá. My můžeme nabídnout pouze holá fakta. Pokusme se tedy zmapovat vznik a vývoj této kapely na základě dochovaných svědectví a s laskavým přispěním všech zúčastněných.



VÍŠ MARTO, TO BYLO TAK... (prof. Miloň Čepelka)

Po mnohaletém působení v bezvýznamných lokálních spolcích se v jednom z nich, v polovině roku 94, setkávají zpívající basista Jiří Šiftař (dále už jen Jeera) a kytarista Karel Neugebauer (dále už jen Charlie). Tento spolek sice nabral po Jeerově příchodu nový vítr a snad i naději na smysluplné působení, přesto však po necelém půlroce doskomíral v neuvěřitelném organizačním a technickém chaosu. Pamětníci dokonce uvádějí, že Jeera jednou použil i slovo bordel. Při jedné akci šla nedisciplinovanost a nezodpovědnost zbylých členů tak daleko, že například bubeník odmítl 24 hodin před vystoupením hrát, trapně se vymlouvaje na amputovanou ruku a zlomenou nohu. Sami jistě uznáte, že s takovým přístupem nemělo pro soudně uvažujícího muzikanta valný význam v kapele setrvávat a tak ji také Jeera s Charliem zakrátko opouštějí. Příhoda s bubeníkem však měla pro další dění poměrně velký význam. Tímto selháním byli totiž ostatní členové postaveni před zdánlivě neřešitelný problém. Kdo se do zítřka naučí party a doprovodí je? A tu, v nouzi nejvyšší, přichází Jeera s Charliem se spásnou myšlenkou. Naprogramovat bicí na počítači. Je tedy rozhodnuto, že polovinu skladeb stihne secvičit narychlo přizvaný bubeník a druhou polovinu, jako experiment, přes noc naprogramují oni. Myslím, že není třeba dodávat, že se tohoto úkolu zhostili skvěle a vlastně tak poprvé v praxi nastínili směr, jímž by bylo možné se ubírat. Měli konkrétní představu, vyzkoušeli si technologii a tudíž nic nestálo v cestě za uskutečněním Jeerova dávného snu - skvělé revivalové kapely. Tato kapela dostala jméno The Fascination a její vznik se tudíž datuje na červen 1995.



TIŠE DĚTI, POHÁDKA ZAČÍNÁ... (Ing. Jan Hraběta)

Oba, a já myslím, že dnes už můžeme bez obav říci hudebníci se okamžitě pustili do práce, kterou si spravedlivě rozdělili. Jeera například vybral a naprogramoval první písně, sehnal zpěvačku a zkušebnu, navrhl a promyslel celkovou koncepci, dramaturgii, styl, logo a Charlie zase sehnal kvalitní samply bicích a zajistil techniku (načerno vypůjčený počítač). Jak jste si jistě všimli, padla zde zmíňka o zpěvačce. Totiž Jeera již od počátku trpěl utkvělou představou, že by měl být v kapele přítomen také nějaký esteticky povznášející prvek. Původní návrh, že by to mohl být Charlieho obličej, po podrobnějším prozkoumání zavrhl. A tak se asi měsíc od založení ke kapele připojila zpěvačka Tereza Kopperová. Jeera ji oslovil na ulici, když šla náhodou vynést koš. Ne, že by na ni natrefil zcela náhodně. Znal ji totiž z jejího dávného působení v jakési hippie kapele a již tehdy ho zaujal její uvolněný a ležérní projev. Později se sice ukázalo, že tato bezprostřednost u ní byla spíše než celkovou jistotou, vyvolána inhalací omamných látek, ale pro její přijetí hovořil i její kladný vztah k angličtině a avantgardní zjev.
Naše, nyní již trio, začalo zkoušet v jedné klidné osadě u Opavy, v domě, který Jeera speciálně pro tento účel ve chvílích volna postavil. Pracovitost všech členů přinesla záhy první ovoce. Nejen, že se markantně zvýšila dojivost krav v nedalekém družstvu a stoupl hudebně-kulturní rozhled zaostalých obyvatel osady, ale díky Charlieho šarmu (a příbuzenským vztahům) přišlo také první pozvání k vystoupení na soukromé zahradní párty. V srpnu 95, pod žhavým letním sluncem tak mohli historicky první posluchači nadšeně aplaudovat skupině The Fascination. Tereza se této produkce ještě, pro celkovou nejistotu, nezúčastnila. Ovace všech, byť i náhodných svědků byly opravdu veliké. Například z okolních zahrad lidé mávali motykami, puškami a nadšeně zasypávali hudebníky výsledky své práce, zejména bramborami a rajčaty.
Po tomto sukcesu, se kapela ještě více ponořila do práce. Zkoušení se přeneslo do nové, větší zkušebny a po další soukromé párty, na které Jeera dokázal svým kolegům z práce, že oslovení "mistře" po nich nevyžaduje bezdůvodně, pak v říjnu 95 došlo k prvnímu regulérnímu hraní v klubu. Bylo to v Krnově, v klubu u Rockera a čekal-li někdo, že kapela po minulých úspěších tentokrát narazí, musel být nutně zklamán. V sále byli přítomni zejména zkušení kluboví posluchači, (připomeňme, že klub měl již v té době kvalitní pověst a klientelu), kteří byli zvyklí na hlučící zvukové koule, nečitelné bicí a kytary, nesrozumitelný zpěv a na první, druhý, často i třetí poslech nezáživnou hudbu. Tento fenomén mimo jiné popsal později Jeera ve své stati " Das naive krüppelkunst". No a teď si představte, jak musela produkce The Fascination na takto připravené, nebo spíše nepřipravené posluchače zapůsobit. Průzračně čitelný zvuk přesně naprogramovaných bicích a kláves, čistě zahraná i dobarvující Charlieho kytara, solidní Jírův zpěv i společné dvojhlasy a především repertoár, těžící z toho nejlepšího, co světová populární hudba za posledních 25 let vyplodila, zapůsobily v klubu u Rockera doslova jako handgranát. Zejména při skladbách od U2 stáli posluchači jako přimrazeni, někteří měli podle dobových svědectví dokonce ústa dokořán. Skvělému dopadu koncertu nezabránily ani drobné nepřesnosti a posléze i kolaps zpěvačky Terezy, způsobené, jak se později ukázalo, celkovou nejistotou a nedostatečným inhalováním omamných látek. Když se publikum probralo z prvotního šoku, tedy asi o půlnoci, byli hudebníci mohutnými ovacemi přinuceni celý repertoár zopakovat a hrát tak až ke třetí hodině ranní, kdy zcela zemdleni upadli na zem a s výkřikem "vyhráli jste !" i do komatu. Není divu, že po tak přesvědčivém a vpravdě průlomovém vystoupení, jim byla okamžitě nabídnuta účast na vánočním monsterkoncertu, kde měli předvést, jak se to dělá, několika lokálním seskupením, například Kopretině, Milion Sedm a podobně. Tohoto koncertu, datovaného na 25.prosince se však The Fascination nezúčastnili, neboť v období chřipkové epidemie napadla Jeeru zvláštní forma chřipkového viru, způsobující, mimo jiné nemoc, odborníky nazývanou voxoserpentní spinóza, což je syndrom nadměrného zkudrnatění hlasivek. Skutečně, den před koncertem Jeerovi, lidově řečeno "odešly" hlasivky takovým způsobem, že byl schopen pouze neartikulovaně sípat a musel se pak ještě dlouhé týdny léčit na klinice dr. Zpěváčka. Díky Charlieho známostem také během února a března 96, na dvou několikahodinových frekvencích ve studiu rádia Hellax, vznikla první, dnes již legendární, šestipísňová demonahrávka s názvem "Show Me... " .Původně bylo nahráno skladeb sedm, avšak poslední věc, nazpívaná Terezou, byla nakonec vyřazena pro celkovou nejistotu a zřejmě i pro nedostatečné inhalování omamných látek. Jeera ji od té doby použil pouze jednou, a to když se snažil naučit zpívat svého psa. Ale to sem nepatří. Zásadnější bylo, že kapela měla v ruce nahrávku, kterou mohla poskytnout případným zájemcům o koncert.
5.dubna 96 se konal koncert, jenž byl pro kapelu svým způsobem vyjímečný. Hrála totiž poprvé veřejně na domácí půdě, v Opavě. Stalo se tak v přechodně fungujícím klubu Arma a jak správně předpokládáte, dostalo se jí nadšeného přijetí. Ono vám to možná zní jako samozřejmost, ale musíte si uvědomit, že opavské publikum je jiné. V zásadě jiné, než publikum kdekoli jinde. To vám potvrdí třeba i známý ostravský kabaretiér R. Pastrňák. Opavské publikum je totiž složeno jen ze dvou druhů lidí. Jedni jsou stálými hosty v opavských diskoklubech a jejich hudební obzor nesahá dál než k Macareně, druzí jsou naopak zatvrzele konzervativní rockeři, jejichž rozhled se omezuje na hard rock a baví se tak, že sedí a hrají hru „Na kritika". Nic jim nevoní a ačkoliv sami nezahrají ani na hřeben, mají zcela jasnou představu, co je takzvaně blbě. Pokud si tedy kapela v Opavě nepřivede alespoň 40 vlastních přívrženců, zakusí mnoho nepříjemných pocitů. The Fascination to však riskli, žádné přívržence si nepozvali (některé prameny uvádějí, že pozvali, ale nikdo nepřišel), vsadili na stylové promo a ačkoliv nevystoupili s žádnou předkapelou, ani sami nedělali předkapelu známějšímu jménu, zahráli před plným sálem a dočkali se nevídaného přijetí. Možná napomohla i pověst, šířící se spodními proudy z Krnovska. Šok z jejich produkce šel dokonce tak daleko, že si příchozí na chodbě mysleli, že se ještě hraje z CDček, a teprve v sále, přilákáni hlasitými reakcemi publika seznali, že hraje živá kapela. Během přestávky pak například Jeera dostal několik nabídek k účasti na jiných projektech a Charlie prozměnu několik nabídek k sňatku. Jako kapela pak také poskytli své první interview, a to známé zuřivé novinářce působící pod pseudonymem Egon. Za zmíňku možná ještě stojí, že následující den byli požádáni o další vystoupení na témže místě. Pořadatel chtěl, aby nahradili kapelu, která na poslední chvíli odřekla, a jelikož měli na pódiu ještě svoje fidlátka a nechyběl jim smysl pro recesi, souhlasili. Založili bleskově zcela novou kapelu, jež měla s The Fascination společný pouze repertoár a členy, a s italským kamarádem Alessim na postu hostujícího zpěváka, vystoupili pod názvem "Twelve Millions Frayed Rabbits". Doslova napálili do lidí několik rychlých, jak my muzikologové říkáme, pecek a bez problémů je, na rozdíl od předskakující kapely, roztancovali.
Pak už vše šlo, jako na drátkách, koncert za koncertem v blízkém i vzdálenějším okolí, rozhovory pro rádia a tisk. Zmiňme proto již jen významné události.

V prosinci roku 96 došlo ke změně na postu zpěvačky. Tereza opouští, ač nerada, kapelu, z důvodu celkové nejistoty a přílišného inhalování omamných prostředků. Zdroje blízké kapele spíše poukazují na jakési nevyjasněné vztahy mezi ní a Charliem, ale protože nemáme dostatek ověřených podkladů, ponecháme tyto dohady stranou. Důležitější je, že pomocí rozsáhlých konkursů nacházejí Jeera s Charliem náhradu více než rovnocennou. Z obou uchazeček nakonec vybírají Alenu Škutovou. Díky ní byla například po roce od pořízení instrumentálního základu dokončena ona výše zmiňovaná sedmá nahrávka na demokazetě "Show Me... ".

Od června do září 97 vzniká v Jeerově mládeneckém bytě druhá demonahrávka nazvaná "Absolut Fascination". Projekt zajímavý z mnoha ohledů. Jednak svým objemem (90 min.), kterým zcela zastiňuje drtivou většinu podobných záležitostí a pak také cílenou jednoduchostí jeho vzniku. Vše se točí do jednoduchého 4-stopého magnetofonu, bez předzesilovačů, kompresorů, gejtů, limiterů a podobných studiových vymožeností. Přesto vzniká zajímavá nahrávka, jež dala například vzniknou těsnému vztahu mezi kapelou a pražskými mediálními hvězdami Gondíx Family.

Od prosince 97 se datuje navázání e-mailového kontaktu mezi Jeerou a jeho dávným idolem Andrzejem Palcem z Prahy. Tento vynikající zpěvák, majitel hlasu k nerozeznání od Roberta Smithe působí s vlastní skupinou NOC a přijme Jeerovu nabídku na červnový dvojkoncert v Opavě a Krnově. Tan dopadl skvěle. Mezi oběma kapelami vzniklo silné pouto a tak není divu, že na oplátku jsou zase the Fascination pozváni na koncert do Prahy. Historicky první (ale od té doby již zdaleka ne poslední) vystoupení v Praze se uskutečnilo v renomovaném a já bych neváhal říci druhém nejlepším klubu v republice, slovutném Rock Café v srpnu 98. Příznivé přijetí publikem přichází stejně, jako nabídky na další hraní.

Alanis se s kapelou sžila a absolvovala mnoho koncertů (včetně prvního pražského). Přesto v srpnu 98 odchází. Důvodem bylo objevení Martiny Podolské, talentované zpěvačky bez minulosti, která se objevila bez varování ve zkušebně a svým výkonem kapelu doslova ohromila. Byla okamžitě přijata a stala se tak novou krví v žilách této kapely.

Co nového se přihodí je věcí budoucnosti. Bude li však alespoň z poloviny tak úspěšná jako minulost, je věru nač se těšit.



FILOZOFIE KREATIVNÍ PERVERZE (doc.dr. Ladislav Smoljak)

Položme si nyní přátelé otázku, v čem vlastně tkví kouzlo a úspěch kapely, která je obvykle zpočátku přijímána s rozpaky, aby pak vyvolala o to větší bouři nadšení. Co způsobuje, že i nejortodoxnější rockeři tzv.máničky přiznávají, ač neradi, že TO nemá chybu. Čím to, že se na koncertech skvěle baví mladí i staří, muži i ženy, dorostenci i dorostenky, rockeři i popaři. Odpověď je v zásadě jednoduchá. Filozofií skupiny je totiž to, čemu my odborníci říkáme "kreativní inverze" nebo také "kreativní perverze". V zásadě jde o jednoduchý filozofický krok, kdy si prázdný pojem, jakým je v našem případě tzv.klubová scéna (což je například podle dr.Svěráka skutečně pouze prázdný pojem) představíme jako vyplněný kruh, jehož jedna, libovolně veliká výseč je prázdná. Velikost této výseče závisí na tzv. koeficientu tolerance, jenž je u každého člověka pochopitelně jiný. Dále si představíme osobnost člověka jako stejně veliký kruh, jenž je naopak téměř prázdný (takže jde spíše o kružnici, že) a obsahuje pouze výseč, jejíž velikost je prozměnu ovlivněna tzv. faktorem kreativity. Je-li tato výseč alespoň stejně veliká, jako chybějící výseč v kruhu jenž nám definuje klubovou scénu a zároveň polohou na obvodu, která je určována tzv. faktorem zájmu, alespoň částečně koresponduje s polohou chybějící výseče v druhém kruhu, pak je logické, že takzvaným soustředěním zájmu, v tomto případě reprezentovaným tím, že dáme oba kruhy do soustředné pozice, je nám takováto osobnost schopna chybějící výseč kruhu, alespoň částečně zaplnit, že. Prázdno nahradí obsah a dojde tedy k oné kreativní perverzi. Jednoduše by se dalo říci, že dostatečně talentovaná a kreativní osobnost dokáže svými schopnostmi zaplnit mezeru v oblasti, která ji zajímá. Kapela samotná to vyjadřuje poněkud lapidárněji, že "hraje hudbu, na kterou by sama chtěla do klubů chodit". Vidíte, že recept na úspěch není nijak složitý. Je-li ovšem k dispozici ona osobnost, že ano.
Všimněme si nyní blíže několika detailů, jež ovlivňují celkový výsledek, a tvoří vlastně onu zaplňující výseč. Těžko říci, který z těchto detailů je tím nejdůležitějším, berte proto prosím následující pořadí jako naprosto náhodné. Tak například volba repertoáru. Odborně samozřejmě říkáme dramaturgie. V případě kapely The Fascination je pro ni například signifikantní, že obsahuje většinou skutečné vrcholy rockové muziky. Všechny skladby jsou již v podstatě legendární, kultovní, a jsou-li pro takovéto označení ještě příliš mladé, pak jsou alespoň zřetelným milníkem v hudebním vývoji. Kapela se striktně vyhýbá krátkodechým sezónním hitůvkám, a soustředí se na interprety, kteří změnili tvář populární hudby, ať už u nás, nebo ve světě. Tedy, jak vidíte, zcela opačný přístup, než u klasických tzv. zábavových skupin. Středobodem jejich zájmu jsou například U2 a The Cure, tedy skupiny, jejichž význam by podceňoval jen opravdový ignorant. Zároveň se ale kapela snaží, aby se posluchači maximálně bavili a pokud možno, mohli i tančit. Kritéria pro výběr každé skladby jsou tedy jasná. Skladba by měla být od kvalitního interpreta, musí se dát vůbec naživo zahrát, měla by být alespoň trochu známá, pokud možno hybná a taneční. Dalším detailem, majícím vliv na celkový dojem je zpracování. Jakmile se The Fascination rozhodnou pro nějakou skladbu, snaží se všechno dotáhnout na maximum. Přesnost aranží a zvuku v naprogramovaných sekvencích, poctivé zahrání a odzívání... pardon, odzpívání, jsou základ. Co se týče textů a tabulatur, je jim výrazným pomocníkem i internet. Každou novinku kapela intenzívně cvičí, a nehraje ji veřejně, dokud ji sama nepovažuje za dobře zvládnutou. Snaží se prostě i zasvěcenému posluchači předvést poctivé a přesvědčivé zpracování. A nakonec je tu ještě jeden poměrně důležitý prvek, a to onen zatím nekomentovaný počítač. Je myslím zbytečné zdůrazňovat, jak důležitým nástrojem, bez nějž už v dnešní době nevznikne téměř žádná nahrávka, je právě počítač. Pravdou je, že při živém vystupování ještě v našich zeměpisných šířkách příliš rozšířen není. V jiných, poněkud civilizovaněji orientovaných zeměpisných šířkách je však již standartní výbavou každé progresivnější skupiny a není proto třeba dlouze přemýšlet, o jeho přínosu. Jen si vezměte ty výhody. Zvukové a technické možnosti jsou prakticky nevyčerpatelné, je vždy naprosto přesný, zvládne cokoliv co zvládnete naprogramovat, může bubnovat (v každé písničce na jiné bicí), hrát současně jakýkoliv jiný nástroj, pro který vám už nezbývají ruce, do toho pouštět různé samply a to vše s perfektním zvukem a v provedení které je skladnější než jeden jediný buben. Jak ovšem potvrzuje stará pravda, lidé se bojí věcí, kterým nerozumí. Najdou se tudíž i konzervativci (není jistě bez zajímavosti, že se rekrutují především z bubenických kruhů), kteří počítač na pódiu nejsou ve svých omezených pohledech na věc schopni přijmout a považují jej za cosi nepatřičného, zjednodušujícího, či dokonce laciného. Netuší samozřejmě, jak je z muzikantského hlediska složité dobrou sekvenci naprogramovat. Myslí si například, že The Fascination nahrají originál do počítače a vymažou kytary a zpěv. To je samozřejmě nesmysl. Tento postup není dost dobře možný ani na špičkových zařízeních. V našem případě je vždy třeba nejprve najít odpovídající zvuky a poté takt po taktu, notu po notě naprogramovat každý úder, s jeho rychlostí, výškou, délkou, dynamikou, zvlášť každý buben, činel, každý další nástroj, vše vlastně znovu rekonstruovat jen podle původní audionahrávky. To, jak jistě uznáte, není zrovna příliš jednoduché a bez obrovské dávky muzikantství a talentu, by těžko šlo něco takového dělat. Navíc se autor takové sekvence nemůže orientovat pouze v jediném nástroji, ale musí být samozřejmě schopen si představit a zahrát kterýkoliv nástroj jenž programuje. Muzikantů s tak širokým záběrem není právě mnoho, a tak je myslím zcela bezdůvodné považovat počítač na pódiu jen za jakousi náhražku. Naopak, je třeba jej považovat za krok vpřed a kapelu The Fascination vlastně za jakési průkopníky této techniky u nás, v našem regionu. Konec konců, vlastní obrázek si jistě utvoříte po návštěvě některého z jejich koncertů.



VIDÍM JEN VÝJEVY... (doc.Jaroslav Waigel)

Jak je patrné z předchozích referátů, kapela The Fascination si v klidu udržuje své tempo. Její snahou je nehrát více než dvacet koncertů do roka, ovšem ty musí stát za to. The Fascination jsou vidět, ale tempo si určují sami. Už jen představa, že by měli hrát každých 14 dní je upřímně děsí. Mnohem raději prý, podle vlastních slov, připravují nové skladby, zkoušejí a chlastají dobrou whisky. Nebo chlastají a zkoušejí dobrou whisky .... no to je jedno. Konec konců, jejich krédem vždy bylo hudbou se bavit, neunudit posluchače, netrápit se vzletnými ambicemi a nespadnout přitom z pódia. Čím vším nás tito opavští rodáci ještě překvapí se v této chvíli určit nedá. Jisté však je, že bude-li jejich vzestup pokračovat tak, jak započal, dočkáme se ještě mnoha uměleckých šoků a netušených zážitků. Děkujeme vám za pozornost.